Václav Michalskij – Déšť – povídka
Kdysi dávno jsem byl blonďatý klučina, proslavený mezi dospělými jako velký prevít. Tenhle prevít nafukoval stéblem žáby, koupal se ve špinavých jámách […]
Kdysi dávno jsem byl blonďatý klučina, proslavený mezi dospělými jako velký prevít. Tenhle prevít nafukoval stéblem žáby, koupal se ve špinavých jámách […]
Kiril se častokrát vracel tímto vlakem do svého rodného města. Vždycky v zatáčce, kde začínaly být vidět žluté tečky známých světel, svírala […]
Barevný závoj – měnící barvy mezi šeříkovou, nazelenalou a žlutou – se lehce linul mezi svahy Modrých hor, třásl se, zachycoval se, […]
„Vrstva hlupáků je po celé obydlené souši zeměkoule namazaná stejnou vrstvou. Jen v těch místech, kde je hustota obyvatel větší, je i vrstva […]
Na svahu, pod klenbou třech starých borovic, je z dálky vidět všem známý hrob s ohrádkou z březových tyček a trnky, korunovaný pomníkem […]
V originále je dopis napsán francouzsky: „Právě jsem přijel do Stavropolu, drahá mademoiselle Sofi, a ten samý den vyrážím na expedici s […]
Orfeus je jedna z povídek ruského spisovatele Václava Michalského, vydaná, kromě jiného, ve sbírce – Není Ti souzeno.
Řidič, kterým mne vezl, se jmenoval Magomed-Ali, ale kamarádi mu říkali Kolja. Na pohled mu bylo přes padesát. Byl zarostlý šedivým strništěm, […]
Podobal se mouše na podzim. Byl ušatý, ošklivě šilhavý, ospale žil a ospale přemýšlel. I když někde uvnitř měl pružinu, která mu […]
„Čísla vládnou světu,“ pronesl poučně z temnoty dávnověku Pythagoras a jeho hlas zase zmizel do propasti. „Asi ano,“ souhlasil Louis.
Na ulici kvete akát, ale tady, na poště, to silně voní horkým pečetním voskem, daleko méně pak tiskařskou barvou a vůně papíru […]
Vítr nese po ulici žlutý písek a odpadky. Prachové smrště se vzněcují a vzlétávají k zpola zamračenému nebi. Řinčí a jako plachty […]
A když teď jdu – nahrbený, se sešlou tváří a pozůstatky vlasů pod čepicí, potkávám ji – naštvanou, uštvanou, se špatně napudrovaným […]
Kdyby mu během života nesebrali čtenáře, pokud by nepsal do šuplíku, určitě by se vypracoval na světového klasika. Ale i při tom, […]
Dokonce ani v nejúnavnějších nezodpovědných dnech mé puberty jsem nepsal verše – bál jsem se. Instinktivně jsem měl strach psát i divadelní […]
Dnes mi je 77. Ať se na to podíváte z jakékoliv strany, je to hezké číslo, ale jestli je to hodně nebo […]
Soumrak se šeříkovými kaňkami roztékal v průjezdech. Utichal světlý jarní západ slunce. Když se bratři dost nakoupali v moři, vraceli se domů. […]
Saškův otec, řidič kolchozního náklaďáčku, zemřel při nesmyslné nehodě tři dny před jeho narozením. Hodiny se zastavily, aniž by dosáhly dvě minuty […]
Žili v komunálním bytě a obývali jeden velký pokoj. U pravé zdi se rozprostírala vysoká stará ořechová skříň, která zahrazovala dveře do […]
V hlavních městech žijí lidé odděleně, a tak se každý motá jako elektron po své orbitě. Není v jeho silách přemoci spěch […]
Nakonec jsem se rozhoupal k rekonstrukci bytu. Pracovali u mne dva lidé z Novošachtinska, městečka na jihu Ruska, kde v tuhle chvíli […]
Jednou, když jsem byl vysoký kousek nad parapet, jsem šel na tržiště. U vrat tam stál stařík. Na prsou mu visela hladká, […]
Za dlouhého letního dne malé bílé slunce, mnohem menší než samo sluneční světlo, tak pálilo, že dokonce mouchy a šídla přestávaly létat, […]
Na koleji našeho institutu byly sprchy ve sklepě. Nelze říci, že by tam vládla absolutní špína, ale přeci jen sklep je sklep. […]
Pod podlahou vagónu klapou železná kola. Za tlustými skly letí šikmo do kalně šedé propasti vzdálené pruhy lesa. Telegrafní sloupy se převracejí […]
Měla krásné jméno – Eleonora a kupecké příjmení Pekařová. Vyloučili mne ze základní školy. Tak mě moje laskavá babička umístila do nové. […]
Na vysokém nebi je tmavá světle šedá kupovitá oblačnost. Vzduch voní spadaným listím a lesní vlhkostí. Kavky se neklidně usazují na zrzavém […]
Jednou, během pozdního podzimu, jsem šel do nemocnice navštívit souseda z našeho domu, kterým byl osamělý osmdesátiletý stařík. Přišel ke mně, jen […]
Když uviděl krásnou věc, starý Žid Lejbo obyčejně říkával: „Vzal bych za ní tolik rublů“. Především vzal, nikoliv dal. Naše městská část […]
Stařena – je povídka Václava Michalského. Originál naleznete ve sbírce „Не судьба“. Přeložil a na podcast namluvil Václav Hrbek.
V taxíku je povídka Václava Michalského. Originál naleznete ve sbírce „Не судьба“. Přeložil a na podcast namluvil Václav Hrbek.
V autobusu je povídka Václava Michalského. Originál naleznete ve sbírce „Не судьба“. Přeložil a na podcast namluvil Václav Hrbek.
Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.